Do jaké nadmořské výšky můžeme dýchat?
Nejdříve trochu teorie na úvod.
Atmosféra má s rostoucí výškou v podstatě stále stejné složení:
99 % dusíku a kyslíku dohromady (78 % N2 a 28 % O2). Kolísá jen obsah O3, CO2 a vodních par.
S rostoucí nadmořskou výškou se snižuje tlak a teplota vzduchu.
Procentuální zastoupení jednotlivých složek vzduchu se s nadmořskou výškou nemění, mění se celkové množství vzduchu (hustota).
Horolezci:
Ve vyšší nadmořské výšce je atmosférický tlak nižší, což vede k hypoxii (nedostatek kyslíku). Lidské tělo na tuto změnu reaguje pomocí hyperventilace (zrychlené a hluboké dýchání). Hrozí tzv. výšková nemoc (otok plic a mozku).
Vysokohorské prostředí se dá rozdělit na 3 zóny:
- střední výška 1500-2500 m.n.m.
- velká výška 2500-5300 m.n.m.
- extrémní výška nad 5300 m.n.m.
Pro pobyt ve vyšších nadmořských výškách je důležitá aklimatizace.
- V první zóně není nutná, tělo reaguje poměrně dobře a u většiny lidí se nijak zvlášť neprojevuje (roste „klidová ventilace“). Obvykle stačí pár dní klidu v tomto prostředí a můžeme zatěžovat organizmus normálně.
- Výška pro dlouhodobou aklimatizaci (nejvýše položené místo s trvalým osídlením je ve výšce 5 100 m n. m. městečko La Rinconada v Peru)
- Ve výškách nad 5 500 m se nelze aklimatizovat. Při delším pobytu dochází k výraznému chátrání organizmu. Takže rychle tam a zpátky.
Orientačně platí, že pokud chce horolezec vylézt do výšky 3000 m je třeba se aklimatizovat 2-3 dny, pro výšku 4000 m je třeba se aklimatizovat 3-6 dní, a pro 5000 m je třeba se aklimatizovat 2-3 týdny. Všechno, co je výš, je nutno zdolat rychle nebo s kyslíkem.
Letci
Letci (piloti letadel, kluzáků, …) mají nevýhodu proti horolezcům v nemožnosti aklimatizace. Takže pro ně platí jiné časy v jiných výškách, než ztratí schopnost reakce.
Riziko hypoxie (nedostatku kyslíku) narůstá s výškou.
- 0 -2000 m – to je naše běžné životní prostředí, pro které jsme přizpůsobeni, hypoxie nehrozí
- 2000 - 4000 m – kyslíku začíná ubývat, ale naše tělo umí tuto ztrátu dohánět bez ztráty výkonnosti. Tělo směřuje kyslík do životně nejdůležitějších orgánů.
- 4000 – 6000 m – kyslíku je tady nedostatek a příznaky hypoxie se postupně projevují.
- 6000 – 7500 m v těchto výškách už nejsme schopni trvale přežít (výška je individuální)
- Nad 12 000 m při náhlé dekompresi ani nemá smysl dýchat. V okolní je totiž tak málo kyslíku, že s každým dechem vydýcháváme víc kyslíku, než přijímáme. Posádka letounu bez přetlakové kabiny musí použít dýchací automat.
Ocitneme-li se bez kyslíku ve velké výšce, náš čas běží. Letecká medicína pro to zavedla pojem „užitečný čas vědomí“. Je to čas, po který jsme schopni racionálně jednat.
|
Výška v km |
aktivní pilot |
v klidu |
|
5,4 |
20min |
30min |
|
7,5 |
2min |
3min |
|
9 |
45 s |
75 s |
|
13 |
12 s |
20 s |
|
17 |
12 s |
12 s |
V jaké výšce je tedy bezpečné se pohybovat? Do 4000 m.
